pondělí 17.11.1975, závěr
čtvrtek, 9.02.2012
Elen, 18 let, sešit 2.
Už bylo kolem půl dvanácté. Antonovi se nechtělo pryč, tak jsem místo s Kobusem jela taky s Ivem, aby se tam Anton vešel (to jsem neřekla), ale on taky nasedl. Na němčinu už taky nemyslel a teď nás všechny tahal na flám. Nešel nikdo, jeho mrzelo (asi), že to se mnou dneska nevyšlo a tak šel domů. Na rozloučenou (snad k narozeninám) mi dal pusu. Byla jsem ráda, ale moc hezky jsem se nezachovala.
V pátek jsem se dala ostříhat. Půjdu dneska k jedné kadeřnici na soutěž a ostříhala mne dost zvláštně. V pátek večer to byl dosti šok na plese. V sobotu mě ještě stříhala a já pak probrečela celou cestu k tátovi. Tam jsem se trochu uklidnila, že prý mi to sluší, že je to hezké. Ale jsem zvědavá na reakce třídy a na tréninku. Moc se mi to nelíbí a začínám si zvykat. Musím si připravit nějaké chování. Te´d vypadám asi takhle (ilustrace);
Všichni si zvyknem, ale strašně mne mrzelo, že právě sotva jsem se dala ostříhat, přijel Slávek na dovolenou. Neviděl mne předtím a teď si o mne asi moc hezký obrázek neudělal. Nedá se nic dělat, alespoň mu dám fotku, když jsem se nechala vyfotit ještě před ostříháním. K narozeninám mi přinesl hezkou bonboniéru, dostala jsem pusu a já si uvědomila, že ho mám ráda víc, než kdy předtím. Za tu pusu jsem byla radši než za bonbony (protože jsem vypadala dost úděsně) a to je asi úkaz, že ho mám ráda. Teď čekám, že každou chvíli přijde (říkal během týdne). Jsem asi blázen, přeci chodí s Janou (taky tu s ní byl). Nechci s ním teď chodit, ale ráda ho asi mám.
Letím do salonu Eva a do Lucerny, snad ze mne neudělají úplnou ohyzdu, že budu moci večer na trénink a zítra nějak do školy. Nesmím si to tak brát.